kurz-potapenikurz-potapeni-padi

Kapr Divers

Fotogalerie


Galapágy - (02. 11. 2012)

Po osmidenním putování ekvádorským vnitrozemím, kdy jsme navštívili Amazonii, severní Andy a hlavní město Quito, se šestice cestovatelů sešla v pátek 2. 11. 2012 ráno na letišti v Quitu s další částí týmu a společně odletěli na ostrov San Cristobal. Zážitky z Ekvádoru můžete vidět v samostatné fotogalerii. První tři dny na Galapágách budeme bydlet v hotelu a zkoumat ostrov a jeho pobřežní vody. 5. 11. se k nám přidá dalších 5 dobrodruhů, nalodíme se na safari loď a čeká nás 7 potápěčských dní, při kterých se pokusíme doplout až k severním ostrovům Wolf a Darwin.


Účastníci: Petr S., Jana H., Lucka K., Martin Š., Jarda F., Míra H., Petr D., Míla D., Peter K., Iveta H., Pavel H., Saša F., Honza D., Honza Ch., Laďka Ch., Pavel Ch.



2. 11. 2012, krátce po poledni jsme přistáli na ostrově San Cristobal.


Do našeho hotýlku to je sice jen kousek - a dá se to dojít pěšky - ale na korbě místního taxíku to bylo rychlejší i pohodlnější.


Po necelých pěti minutách jsme dojeli na nábřeží. Náš hotel je přímo u moře.


Je malý a prostý, ale jako zázemí k základnímu průzkumu ostrova je naprosto dostačující.


První, co nás zaujalo a čemu jsme jen těžko mohli uvěřit, byl fakt, že lachtani jsou tady doslova na každém rohu.


Nejen na plážích a ve vodě...


... kde se k nim můžeme přiblížit...


... téměř na dotek...


... ale i na kamenitém pobřeží, kde se s nimi dá šnorchlovat.


Jsou fakt super.


Hned vedle nich nás zaujali místní leguáni.


Ty jsme hned první den potkali jak malé - asi 30 cm, tak i větší než 1 metr.


Červených krabů...


... je plné pobřeží.


Když už jsme na Galapágách, nemohli jsme hned první den nezajít k dalšímu symbolu těchto ostrovů.


Z nábřeží i z terasy naší hotelové restaurace máme krásný výhled na moře. Nad ním krouží terejové.


Když ve vodě uvidí rybu, která by se dala sníst, vrhnou se přímo dolů...


... těsně nad hladinou připaží a zanoří se pro ni.


Na to, že jsme tu první odpoledne, nevíme, kam koukat dřív.

Těšíme se na zítra, kdy se pokusíme pozorovat pod vodou tuleně, želvy, rejnoky a možná i žraloky. Prozatím jen na nádech.


Zdravíme všechny své blízké a všechny ty, kteří s námi prožívají Ekvádorské dobrodružství online.


Sobota, 3. 11. 2012 - vyrážíme malou lodí na šnorchlování k ostrovům Isla Lobos a Kicker rock.


Pro všechny, kteří se ještě nikdy nekoupali v listopadu na ostrově San Cristobal na Galapágách - teplota vody je asi 18 st. C. Jestli to takhle půjde dál, tak dá Janka v zimě i ice diving jen v šortu ;)


Viditelnost u Isla Lobos je tak do 10 m. Plavali jsme podél ostrova asi 30 minut. Cestou jsme potkávali lachtany, želvy...


... a trnuchy, které ležely na dně.


Lachtani jsou pod vodou o trochu rychlejší, než když houpavě poskakují na svých ploutvích na břehu.


Je to zvláštní pocit. Charakter vody nám spíš připomíná severní moře, ale tu a tam se prohánějí ryby, které známe z tropických vod. Spousta zvířat je tu ale endemických.


Druhé místo našeho šnorchlování - skála Kicker rock, nebo také Leon Dormido. Velmi zajímavé místo. Vidět při ponorech na nádech několik žraloků, včetně dvou kladivounů a jednoho žraloka galapážského, to nevídáme každý den.

Šterbina mezi skálami z pohledu z hloubky asi 15 m. Na fotky žraloků si počkejte, nemůžeme vás přesytit hned druhý den ;)


Po obědě na lodi jsme přejeli k ostrovu a šli se podívat, jestli ti lachtani, kteří se všude válí, jsou stejně flegmatičtí, jako ti u našeho hotelu.


Odpověď: ano!


Odpoledne jsme se šli projít na 3 km vzdálenou pláž Loberia. Zítra bychom sem šli rádi šnorchlovat.


Potkali jsme tam za soumraku i zatím největšího leguána. Měřil tak 1,2 m.


Neděle 4. 11. 2012 - ráno po snídani jsme vzali šnorchlovací výbavu a vyrazili na pláž Loberia. Taxíkem je to asi 5 minut. Lachtanů bylo všude plno, tak jsme to šli okouknout do vody.


Sotva jsme strčili obličej pod vodu, pochopili jsme, že tato zátoka bude hlavně o šnorchlování s želvami.


Bylo jich tu fakt spousta.


Po obědě jsme sedli do busíku a jeli do vnitrozemí ostrova na výlet...


... pro změnu opět za želvami. Tentokrát ale těmi suchozemskými. Neděle byl takový želví den.


Průvodce Gustavo nás vzal do místní želví stanice, kde se starají o nedávno vylíhlá mláďata, která potom vypouští do volné přírody. Bylo vidět, že tomu opravdu rozumí a jeho výklad byl plný zajímavých informací.


Potom jsme měli v plánu zastávku u jednoho sladkovodního jezera. Je to v horách kus od moře. Byla ale taková mlha, že jsme to jezero skoro nenašli.


Zvláštní je, proč se někteří povaleči povalují u šutráků...


... když si mohou nerušeně pohovět přímo na lavičkách ve městě.


5. 11. 2012 - Ráno na místním trhu Janka zakoupila od jakési domorodkyně cosi...


... co vypadalo jako ještěří vejce. Asi nějaká zapomenutá potvora z druhohor.


Když koukám na ty mořské leguány, tak jsem rád, že se nám z toho nic nestačilo nevylíhnout.


Po třech dnech na ostrově San Cristobal se s námi rozloučili místní obyvatelé a my jsme se konečně po dvou letech příprav vydali za dobrodružstvím do vod Tichého oceánu.


Loď Humboldt Explorer se stala na 7 dní naším domovem, základnou, útočištěm.


Po kontrolním ponoru jsme se vrátili do přístavu. Zde jsme se u koktejlu seznámili nejen s kapitánem, ale i celou posádkou a kolem půlnoci jsme vypluli severozápadně k ostrovu Santa Cruz.


6. 11. 2012 - časně ráno spouštíme kotvu v Itabara Chanell, což je průliv mezi ostrovy Baltra a St. Cruz a jdeme na ponor. Lokalita se jsmenuje Punta Carrion. Voda má asi jen 17 st. C. Potkáváme lachtana, želvy, hejno rejnoků a malého žralůčka.


Po ponoru jsme přepluli blíž k letišti Baltra a vyrazili na výlet na pláž.


Cestou jsme nabrali cestovatele Bilbo Pytlíka, který si cestu za dobrodružstvím o den prodloužil díky bandě nekompetentních španělů sdružených pod názvem Iberia airlines a byl poslán přes Peru.


Na pláži jsme pozorovali mořské leguány, tereje a lachtany.


Odpolední ponor jsme si vychutnali u ostrova Bartolome. Potkali jsme želvy, rejnoky, hejna tuňáků a barakud.


Kolem 17:00 jsme zvedli kotvy a za doprovodu fregatek vypluli k ostrovům Wolf a Darwin na nejvzdálenějším severozápadním okraji Galapág.


K Wolfu jsme dopluli po 18 hodinách plavby. Cestou jsme přetli rovník a přesunuli se z jižní polokoule na severní.


Po snídani byl briefing k prvnímu ponoru u ostrova Wolf. Je tu několik lokalit, ale nám na asi šest ponorů u tohoto ostrova stačily dvě - Shark bay a Land slide.


Výstroje jsou nachystané...


... my také, takže začíná krasojízda!


Potápění u ostrovů Wolf a Darwin je to nejlepší z celých Galapág. Na začátku ponorů jsme ve zpěněném příboji potkávali hejna tuleňů. Drželi se velmi mělko a blízko u břehu...


... protože jen kousek od nich se proháněla hejna kladivounů.


Kromě kladivounů jsme potkávali na každém ponoru žraloky galapážské, žraloky hedvábné, spanilé...


... a přes množství drobných ryb je často ani neviděli připlouvat.


Mořské želvy byly na každém ponoru.


Viditelnost se tady pohybovala kolem 15 až 20 m (ráno vždy nejlepší) a teplota vody kolem 24 °C.


V silném proudu jsme s úžasem pozorovali síby, které bez viditelné námahy otočené hlavou proti proudu, stály téměř nehnutě na místě.


Když jsme druhý ponor na Wolfu zahlédli velrybího žraloka, pádili jsme proud neproud k němu...


... vybičovali jsme se k maximálnímu výkonu, jen abychom si ho mohli lépe prohlédnout.


V tu chvíli jsme ještě netušili, že jich budeme sedm ponorů po sobě potkávat tolik, že je přestaneme počítat.


Jsou úchvatní. Jejich velikost jsme odhadovali asi na 14 m a často se nám ani nevešli do záběru.


Nadšeni z ponorů jsme se vynořili...


... nasedli do zodiaků, ze kterých jsme dělalli všechny ponory...


... a mířili zpět k lodi. Ta na nás čekala někdy na kotvišti a někdy nám připlula naproti.


Kromě prostorných kajut, jsme si skromě užívali i ostatních vymožeností naší lodi...


... a od kuchaře Roberta se nechali tak trochu rozmazlovat.


Po čtyřech ponorech na Wolfu jsme přepluli k 24 mil vzdálenému ostrovu Darwin.


Asi nejznámější lokalitou ostrova Darwin je oblouk, u kterého jsme odpotápěli všechny ponory.


Pod vodou to bylo velmi podobné lokalitám Shark bay a Land slide. U útesu hejna ryb...


... žraloků...


... zvědavých želv...


... a očekávaných a vytoužených velrybích žraloků.


Při pohledu na ty obry, kteří se živí jen planktonem a malými rybami, se nabízí otázka, kolik toho musí za den spořádat. Vždyť sami váží více než 20 tun.


Výšku jejich ocasní ploutve jsme odhadovali na 3 až 4 metry.


Galapágy jsou potápěčským rájem. Takové množství ryb včetně velkých žraloků se jen tak někde nevidí. Dělali jsme 3 ponory za den. Každý z nich tak hodinový. Max. hloubka kolem 25 m, ale když jsme zůstali ve 12 m, viděli jsme vše.


Na začátku ponorů jsme se drželi u útesu, pak se vydali do modré vody a na konci jsme viseli na zastávce pod zodiakem. Kromě toho, že jsme nevěděli, co sledovat dříve, jsme museli dát pozor i na to, abychom udrželi celou skupinu pohromadě.


Pro všechny případy, jsme byli vybaveni vysílačkami s GPS. Kdyby někoho odnesl silný proud, měl každý potápěč nouzové prostředky, kterými mohl zavolat pomoc. Naštěstí to nebylo potřeba...


... takže jsme se obě skupiny po ponoru vždy sešly v plném počtu na zodiaku.


Večer jsme si na lodi připili na úspěch výpravy...


... a hleděli vstříc novým zážitkům.


V noci se nám zdálo o všech těch žralocích...


... lachtanech...


... rejnocích...


... želvách...


... i o těch puntíkovaných autobusech...


... takže jsme pak už ani nevěděli, co jsme který den vlastně viděli.


Po sedmi dnech v potápěčském ráji jsme se přesunuli na ostrov Santa Cruz a vyrazili ještě jednou...


... za sloními želvami.


Je to zvláštní pocit, dívat se do očí tvorovi, kterému je 120 let. Říkáte si - ta želva se narodila někdy kolem roku 1890...

... když byla malá, tak my, ani naši rodiče, ani jejich rodiče a někdy ani jejich rodiče ještě nebyli narození. Neexistovala ani ČR, ani SR, ani Československo, v Evropě vládli králové, císaři a carové a v hlavě barona Coubertaina se rodily mlhavé myšlenky na obnovení antických olympijských her. Zvláštní pocit.


V pondělí 12. 11. 2012 jsme na lodi naposledy posnídali...


... naposledy nastoupili do zodiaků...


... a přeletěli zpět do Quita.


Ještě jednou jsme navštívili rovník...


... prohlédli si náměstí před prezidentským palácem...


... i novogotickou katedrálu Basilika del Voto Nacional.


14. 11. 2012 večer jsme přistáli na letišti Václava Havla, kde nás naši blízcí přivítali chlebem a solí u rozvinuté zástavy. Po třech týdnech putování po Ekvádoru jsme se rozjeli do svých domovů, abychom svým blízkým vyprávěli...


... jak jsme viděli malé ryby...


... i velké ryby...


... lachtany...


... i tuleně...


... mořské želvy...


... i želvy sloní...


... jak jsme si užívali na lodi...


... na suchu...

... i ve vzduchu. Navštívili jsme deštný prales, Andy, Galapágy, ujeli stovky km po zemi, stovky mil po moři, letěli jedenácti letadly a potápěli se v místě, o kterém se nám většinou ani jako malým klukům a holkám nesnilo. Díky, že jste byli s námi ;)
 


© Kapr Divers - PADI 5Star Dive Center 3698, cestovní agentura. Obsah: Petr Slezák, 2007 - 2017  Design: marge; Solution: Fragaria
www.coldwaterdiving.eu | www.ice-diving.cz | www.potapeci-pro-film.cz