kurz-potapenikurz-potapeni-padi

Kapr Divers

Fotogalerie


Kosatky a keporkaci, Norsko leden 2016 - (16. 02. 2016)

Naše výpravy za kosatkami a velrybami začaly na podzim 2008 a s větším či menším úspěchem pokračovaly v následujících letech až do ledna 2015, kdy byl Petr pozorovat kytovce na průzkumné cestě na ostrově Senja. Jeho nezapomenutelné zážitky nás inspirovaly k zorganizování expedice 2016, která probíhala od 8. ledna do 5. února.


Celá expedice měla tři fáze.

:: V první fázi podnikl Petr transfer sebe a potápěčsko-fotografického vybavení z Prahy na ostrov Senja. Autem, 3 dny na cestě. Následně v týdnu od 11. ledna průvodcoval skupinu fotografů a potápěčů ze Švédska, Německa a Japonska.

:: Druhou a třetí fází byly dvě výpravy českých dobrodruhů. Jedna v termínu od 20. ledna a druhá od 27. ledna 2016.



Petr vyráží na cestu. Je páteční odpoledne 8. ledna, z Prahy přes polární kruh dál na sever Norska je to odhadem 3 dny cesty.


Auto je plné potápěčského a fotografického vybavení všech členů výpravy. Petr cestou přezouvá zimní pneu za ještě zimnější (s kovovými hroty).


Uvítání na ostrově Senja je vskutku nebeské. V názvu expedice stojí kromě pozorování kosatek a keporkaků i slova POLÁRNÍ ZÁŘE…


… laťka je nasazená vysoko.


Čtvrtý den expedice - konečně vyplouváme na moře. V týdnu od 11. 1. je Petr průvodcem skupině fotografů a potápěčů ze Švédska, Německa a Japonska.


Dnes je velmi větrno. Rozhoupané moře a teplota kolem -8 °C. První skupinu kosatek nacházíme hned po vyplutí, na rozdíl od nás ale míří na otevřené moře.


V Bergsfjordu potkáváme 4 keporkaky. Jsou překrásní a elegantní. Užíváme si pohled na ně do 13:00, kdy rozhoduje Petr o návratu, neboť dny jsou zatím krátké. Astronomicky je tady pořád ještě polární noc.


Pár hodin po setmění se opakuje scéna z předešlé noci. Nádherná Aurora Borealis - severní polární záře.


Ráno před vyplutím. Petr dnes doprovází ve vodě dvě dámy z Japonska. Je jim 66 a 70 let.


Je krásný den, slabý vítr, mráz. První velryby, které dnes nacházíme, je skupinka keporkaků.


Lasse, jeho vlastnoručně vyrobená loď a keporkak.


Hřbetní ploutev samce kosatky.


Zpět se vracíme skoro za tmy.
Slunce se pomalu vrací na sever. Zanedlouho vykoukne nad hory.


V předvečer příletu první české skupiny si užíváme nebeské představení nad Bergsfjordem.


První skupina českých dobrodruhů je tady. Jitka, Jakub a Míra s dobrou náladou a plni očekávání vyplouvají na svou první plavbu za velrybami. O své zážitky se dál dělí Míra.


Kolem poledne zahlédneme v dáli akci, měníme kurz a připlouváme k ostrovu Ertnoya. Kosatky zde loví spolu s keporkaky hejna sleďů. Nádherná podívaná plná dynamiky.


Okamžitě všichni zapomínáme na mrazivý vítr. Nejdříve sledujeme rodinu kosatek s mláďaty.


Pak se proti nám řítí dva Keporkaci. Je to jako stát v cestě obrovské lokomotivě. A to je teprve začátek. Když kolem nás pluje celkem 5 keporkaků vedle sebe, máme pocit, že jsme se zbláznili.


V jednu chvíli se naráz vynořuje 9 keporkaků a zároveň několik kosatek. Všichni si uvědomujeme, že takových dní člověk za život moc nezažije.


Představení, které moře a velryby připravily na uvítanou naší první skupině, předčilo naše očekávání.


Zpáteční cesta pod nádherně zbarvenou oblohou, štěstí a radost v týmu nad vydařeným dnem.


Na moře vyrážíme každý den kolem 10:00 a většinou naplujeme kolem 40 km.
Dnes hledáme asi hodinu a půl než konečně narážíme na první kosatku.


Postupně vedle ní plujeme, fotíme. Brzy nás dovede k větší rodině kosatek. Po chvíli opatrného přibližování dostaneme svolení. Jdeme do vody.


Naše malé zkušenosti s oblékáním v terénu a tudíž menší prodleva od pokynu k samotnému vstupu do vody zapříčinila, že jsme se s kosatkami ve vodě těsně minuli, ale přesto to byl neuvěřitelně silný zážitek.


Petr nám gratuloval, jak jsme to zvládli, protože podmínky na šnorchlování byly dnes neobvykle tvrdé.


Ráno nás vítá úplně jiný den než včera. Jasno s krásnou předpovědí. Teplota +2°C a kosatka hned po vyplutí. Vypadá to, že jsme obdarování all inclusive přírodou.


8Do vody a potichu*, zazní pokyn. Očekávám chlad, takže to není takový šok jako včera. Téměř ihned po zanoření obličeje kolem mě pomalu proplouvají dvě kosatky bok po boku. Je to nádhera!


Celým mým tělem se rozlévá radost. Spontánně se začínám smát. Když se vracíme na loď, výskáme nadšením.


Ze člunu sledujeme jak keporkak dělá půlobrat a dostává se asi na pětadvacet metrů od lodi. Kuba s Petrem skáčou do vody i s kamerami.


My na palubě máme radost za ně, neboť keporkaci se opět pootočili a přiblížili se k nim.

Přemýšlím o těch neuvěřitelně inteligentních tvorech pod hladinou. Jak asi žijí. Co asi vypráví máma svým malým. Třeba mají i příběhy, které si vypráví z generace na generaci. Možná, že si ústně předávají hrdinné ságy o svých předcích.

Obdivuji jejich přizpůsobení se drsným podmínkám, neboť například mláďata, když se narodí, neumí plavat a učí je to máma s tetou v prvních dnech po porodu. Dostal jsem se hluboko do svého snění, když se kolem nás začali dít neskutečné věci.


Petr právě zastavil loď mezi lovícími keporkaky, vypíná motor a my jen sledujeme, jak elegantní obři tlačí hejno sleďů z hlubiny k hladině, kde otevřou ohromnou tlamu a dopřávají si svačinku.


K lovu se připojují kosatky i ptáci...


... všude je hojnost potravy a my s úsměvem zjišťujeme, že i racek má někdy velké oči.


Pro Jitku, Jakuba a Míru je dnešek posledním dnem nádherného severského dobrodružství. *Někdy zažijete chvíle, které vás navždy změní a tento pobyt byl jedním z nich.*


19. den expedice je Dnem kosatek. Vyrazili jsme na moře jen ve třech a tentokrát na plachetnici. Vítr foukal asi 8 m/s, tak jsme něco přes hodinu pluli jen na plachty.


Líbí se to nám i zvědavým kosatkám.


Uživáme si další překrásný den. Večer přilétá další parta českých dobrodruhů. O zážitky z tohoto týdne se s vámi svým vyprávění dál dělí Lucie.


Čtvrtek, 20. den expedice. Připlouváme blíž a vidíme, že se jedná o koordinovaný útok na sledě vedený několika rodinami kosatek a nejméně šesti keporkaky. Těm všem ze vzduchu statečně sekunduji střemhlavými útoky i rackové....


Neuvěřitelná podívaná. Všichni v lodi stojíme snad na špičkách, vykřikujeme, smějeme se, gestikulujeme, navzájem si ukazujeme obrovská záda a ocasní ploutve keporkaků, bílé boky kosatek, jejich malá i větší miminka.


Petr se ptá: *Chcete do vody?* *Ano, jasně*, vykřikujeme jako jedna duše a přes Petrovo upozorňování na organizované ustrojování, trochu zmateně tápeme po lodi než na sebe nahážeme masky, ploutve a zátěžáky.


Pak se už vrháme do studené vody. To, co bylo vidět nad hladinou je i pod ní. Je to tam, je to tam všechno. Krása všech krás.


Mrazivá, čistá, ledová, surová příroda. To, za čím jsme se sem vydali se nám ukázalo hned první den v celé své nádheře... Díky!

Začíná nový den. Dlouho hledáme až potkáváme jednoho osamoceného samce kosatky, chvíli ho pozorujeme, ale nevypadá to, že by se s námi chtěl nějak moc kamarádit. Opouštíme ho a zamíříme do malé zátoky, kde Janka uvidí vyfukovat tři keporkaky.


Petr navede loď, chvíli necháme obry, aby si zvykli na naši přítomnost a pak už můžeme skočit do vody. Bože, jsou tak obrovští!


Je sobota a počasí zkouší naší vůli. Vítr naráží na mořskou hladinu a přináší spršky vodní tříště na naší loď, nutí nás mžourat a ostřit. Plujeme a plujeme, dlouho, dlouho a pořád nic.

Je už odpoledne když Petr loď navede ke kosatkám, nad kterými krouží množství hladových racků a ptá se: *Chcete to ještě naposledy zkusit ve vodě?* Jednoznačné ano se nese nad lodí a tříčlenná skupinka šnorchlařů mízí v poměrně velkých vlnách.


Z lodě vidíme, jak k nim připlouvají další a další kosatky a najednou se všichni ocitnou ve víru tance, který předvádí kosatky při lovu sleďů.


Kosatky i keporkaci spolu komunikují a různými technikami shání hejna sleďů do hustého zástupu...


... pak stačí jen pořádně otevřít tlamu, nabrat, dobře zavřít a přes kostice procedit vodu od sleďů.


Kosatky mají jinou taktiku. Většinou uhodí do hejna ocasem, sledě omráčí a potom je omráčené po jedné sbírají a polykají.


Janka s Alešem se s kosatkami pod vodou dohodli, že si část jejich úlovku můžeme vzít…


… a udělat si večer sushi.


V neděli se na moře nedá vyjet. Je silný vítr, velké vlny, sněží. Volíme tedy variantu B a vyjíždíme se podívat autem kolem fjordů.


Na třetí zastávce vystupujeme z auta a jdeme se podívat na pláž. Je krásná, písečná, moře průzračné, zelenomodré. Nebýt toho zpropadeného větru a sněhu, který nás bičuje do tváří, mohli bychom mít pocit, že jsme někde v teplých krajích.


Protože jsme neměli štěstí na počasí a na moře se dnes nedalo vyjet, jdeme večer na molo u moře požádat Odina o pomoc s odehnáním mraků a větru.


Asi jsme prosili dost úpěnlivě, protože ráno je takřka bezvětří a pouze rozumné množství vloček se ladně snáší k zemi. Senzace!


Naše loď mistrně vedená naším kapitánem Kaprem Petrem a míří na širé moře. Po cestě vidíme v dáli náznaky velryb, ale Petr s lodí míří jinam. Na místo zaslíbené.


V dáli vidíme tolik výdechů velryb, jako kdyby se tam chystala přehlídka parních lokomotiv.


A už je to tady. Plejtvák myšok si to ladně šine na pravoboku. Cože? Další na levoboku!


A keporkaci...


... a kosatky...


Ne nebudeme je všechny počítat, nemá to cenu, je jich prostě moc. Opravdu moc.


Plují nám pod lodí, před lodí, za lodí, kdyby to šlo, tak budou i nad lodí. Neuvěřitelné. Nevíme, kam se dřív dívat, který foťák dřív zmáčknout.


Celá ta krása trvá dvě hodiny. Opravdu.


Celé dvě hodiny, které nám bylo dopřáno vidět tato krásná a vzácná zvířata v jejich vlastním prostředí bez jakýchkoli příkras.


Děkujeme, byl to skvělý týden. Těžko volíme slova, která by dokázala přiblížit naše emoce tady. Zvláštní směsice úžasu, radosti, pokory, štěstí, obdivu... Dá se to vidět v našich očích nebo... na vlastní oči.


Ještě jednou DÍKY a ahoj zase za rok.
 


© Kapr Divers - PADI 5Star Dive Center 3698, cestovní agentura. Obsah: Petr Slezák, 2007 - 2017  Design: marge; Solution: Fragaria
www.coldwaterdiving.eu | www.ice-diving.cz | www.potapeci-pro-film.cz